příroda
Bydlím na okálech v Novém Městě pod Smrkem. Okolo domů je jen les a louky. Na každé straně jen zeleň. Nejhezčí z nich je bukový les přímo nad okály, každé jaro když zelená je to nádhera vidět zase živou barvu po zimních barvách. Na podzim se krásně barví do hněda a žluta. Máme zahradu se spustou zeleně, tak stačí jen vykouknout z okna pro trochu energie.
Velmi rád chodím s mojí babičkou na procházky. Párkrát jsem s ní byl na Smrku. Většinou s námi jdou má kamarádka Anďa a paní Švejdová. O jednom mém výletě na Smrk píšu na webu. Na ,,tůry‘‘ chodím hlavně kvůli tomu že, je v přírodě hodně klidu, energie a čerstvého vzduchu. Výhled ze Smrku je nádherný, jde vidět až do sousedního Polska, ale i Liberec a vzdálené elektrárny jsou na dohled. Příroda na této úchvatné hoře je kouzelná, od bukových a smrkových stezek, luční pěšince až po šum bystré říčky. Vždy když jdeme jednou bukovou cestičkou, tak si každý nějaký buk obejme, říká se že dodávají energii. A je to cítit při velikém a drsnem výšlapu na horu vysokou 1124 m.n.m..
Každý máme svůj buk, který si poznáme…
S Jizerskými horami se vypráví a píše spoustu pověstí… Jedna z nejslavnějších je o králi Jizerských hor – duch MUHU. Jeho socha stojí vedle rozhledny na Smrku. Není jediná v Jizerských horách jich stojí mnohem více, ale ti se váží k jiným pověstem.
